Italština trochu jinak aneb Rodinný jazykový koutek

Vlasta Klekerová - výuka italštiny, korektury, překlady - Litoměřice a okolí

Friuli Venezia Giulia

Friuli Venezia Giulia - o regionu...

Jaká je Friuli Venezia Giulia - nejen obecná charakteristika, ale i zajímavosti...

Friuli Venezia Giulia

Furlan(d)sko-Julské Benátsko

 

Hlavní město: Trieste (česky Terst)

Provincie: Pordenone, Udine, Gorizia, Trieste

Velká města: Trieste (210 000 obyv.), Udine (98 000), Pordenone (52 000), Gorizia (37 000), Monfalcone (28 000), Sacile (20 000)

Obyvatel: asi 1 200 000

Používané jazyky: italština, furlanština, slovinština, němčina


Pro další obecné informace doporučujeme Wikipedii zde

 

Stručná historie:

Region Friuli Venezia Giulia je zřejmě jedním z administrativně nejkomplikovanějších v Evropě. Italská vláda mu přiřkla status „Regionu se speciálním statutem“ (spolu s dalšími čtyřmi italskými regiony, jimiž jsou Sicilia, Sardegna, Trentino-Alto Adige a Valle d'Aosta).

Administrativní autonomii získal tento region až v roce 1963. Příčin tohoto „zpoždění“ bylo mnoho, především ale mezinárodní situace po 2. světové válce a problémy vyplývající z různorodosti regionu – tedy z historických, etnických a lingvistických procesů, které tento prostor utvářely.

Jednou částí regionu je území Friuli, bývalý patriarchát Aquileia  a později součást Benátska – sahá od Livanza k Isonzu a zahrnuje provincie Pordenone, Udine a část provincie Gorizia.

Druhou část tvoří území Terstu a Gorizie, které Itálii zbyly z provincie Venezia Giulia po přerozdělování hranic po 2. světové válce.

 

Na stopy nadvlády starověkého Říma tu můžete narazit v podstatě kdekoli. V době Augustově obě části regionu spadaly pod „Regio X Venetia et Histria“ (viz italská wikipedie zde), s hlavním městem Aquileia.

Jednota regionu byla narušena stěhováním národů: v 6. století jej dobyli Langobardi, kteří tu založili své první vévodství v Itálii s hlavním městem Cividale del Friuli (latinsky „Forum Iulii“ a odtud vlastně pochází název Friuli).

Několik století po Langobardech přišli Frankové, tehdy již feudální (církevně patriarchální) stát (založen 1077) – ti opět vyzdvihli význam aquileiské baziliky. Frankové přechodně dokonce rozšířili území regionu na východ, ve 12. století ale došlo k jeho definitivnímu rozpadu: Gorizia se osamostatnila a Terst (stejně jako další přístavy) se stal svobodným městským státem.

V roce 1420 se oblast Friuli stala součástí benátského území, zatímco Trieste a Gorizia zůstaly pod nadvládou rakouského císařství. Pordenone byla „corpus separatum“ pod vlivem Rakouska až do roku 1515, kdy byla připojena rovněž k Benátkám.

S mírovou smlouvou z Campoformida (z roku 1797) končí nadvláda Benátek a Friuli je přičleněno k Rakousku.

Po krátkém mezidobí napoleonské nadvlády (která zasáhla také Trieste a Gorizii) bylo Friuli opět připojeno k Rakousku (v rámci Lombardsko-Benátského království), zatímco Gorizia byla spojena s Illyrským královstvím a Trieste, společně s Istrií, se stalo součástí rakouského pobřeží (region „Přímoří“).

Osmnácté a devatenácté století znamenala obrovský ekonomický rozkvět regionu – Terst se stává hlavním přístavem Rakousko-Uherské monarchie a také oblíbeným útočištěm umělců.

Válka za nezávislost připojila ke spojenému Italskému království pouze Friuli.

Po první světové válce, ve které hrál tento region zásadní úlohu a byl jí vážně poškozen (včetně dramatického snížení počtu obyvatel), se osudy těchto pohraničních zemí opět spojily (přestože bouřlivé spory o hranice velmi bolestivě doléhaly na Venezii Giulii).

Druhá světová válka, opět velmi draze zaplacená, vedla k britsko-americké správě v Terstu, dokud nebyly hranice pevně stanoveny Londýnským Memorandem z roku 1954. Když byl Terst znovu připojen k Itálii, mohl konečně začít proces vzniku autonomního regionu Friuli Venezia Giulia.

Zajímavosti:

 
1.

 

Není Ital jako Ital

Zatímco bez okolků můžeme tvrdit, že Čech nezapře Čecha, u Italů si na podobné tvrzení musíme dát pozor. V osobním rozhovoru mi místní obyvatelé oblasti Friuli Venezia Giulia teprve po zkoumavém a důkladném oťukávání mé osoby prozradili, že se vlastně oni sami ani necítí být Italy. Vnímají sami sebe jako k Itálii tak trochu nepřirozeně přičleněné území. Zájem gigacelku zvítězil nad cítěním pohraniční a hlavně „pouhé“ menšiny. Vzhledem k divokým kulturním a sociálním převratům v historii si Friulané udrželi jakousi zvláštní a hlavně vlastní identitu velmi odlišnou od našeho klasického pohledu na italský temperament. Shodli jsme se na tom, že Češi a Friulané jsou si skutečně blízcí a mají mnoho společného. Friulané nejsou hrrr hrrr do nových vztahů, drží si od nově příchozích přece jen uctivý odstup, jakýsi typ prodloužené zóny respektu, důvěru pojímají postupně a nechají vás snažit se, abyste si ji zasloužili. Jejich myšlení je mnohem vážnější, přístup k životu odpovědnější, snad se dá říct, že jsou ustaranější tak nějak stejně jako my. Mají rádi dochvilnost a pociťují velice nelibě nevděčnost hostů k nabídnutému jídlu nebo nápojům. Pokud v restauraci špatně pochopíte výraz „ryby“ a na talíři se vám octnou škeble, nešklebte se jak ta škeble a zkuste je pozřít s vděčností. Hostitelé se maximálně snaží uspokojit hosta neboť si nově příchozích váží, i když je nemačkají v náruči jako třeba v Neapoli. (Ostatně není důvod k přílišným obavám - náš jídelníček je takovým sympatickým bratrancem toho jejich.) Oblast Friuli Venezia Giulia poznala v minulosti neskutečně tvrdý hlad, drancování vojsky, politickou nestabilitu a všechno to, co vás připraví o chuť žít a věřit v lepší budoucnost. Ti lidé mají v genech cosi silného a tvrdého, díky čemu ještě existují. Jsou si vědomi vlastní hloubky, cti a hrdosti převažující nad planým mrháním citových slovíček. Jako návštěvníky vás budou z dáli pozorovat a v případě zasloužené výtky i silně kritizovat. Uzavřou vám svoje srdce a následkem toho omezí své služby a vaše peněženka vás nezachrání. Dovedou se tiše urazit za váš necitlivý přístup roztahujících se turistů, kteří myslí, že si můžou všechno dovolit, třeba přijít do hostelu v kteroukoliv ranní dobu, ačkoliv jste slíbilli, že v dohodnutý čas odevzdáte zapůjčené klíče od vchodových dveří. Nebuďte hluční. I vy máte rádi ohleduplnost.

Nelze si ale představovat, že by Friulané byli mrzouti a puritáni. Kdepak, dají si záležet na tom, aby nechyběli na místních tradičních setkáních u příležitosti vesnických nebo městských oslav. Společný stůl jen umocňuje upřímný zájem o život souseda, s nímž se běžně nevídám. Jsou to vášniví a úspěšní, uchu lahodně znějící zpěváci. Jako se dříve tvrdívalo, co Čech, to muzikant, tak by se dalo říct: Co Friulán, to zpěvák. Ne však to, že je Ital jako Ital.

... stále doplňujeme...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Žádné komentáře
 
Texty © Vlasta & Jiří Klekerovi. Všechna práva vyhrazena. Možnost využití (citace, parafráze aj.) některého z textů prosíme konzultovat (vlasta.klekerova@gmail.com)